Podle plánu měl náš zájezd absolvovat cestu tam i zpět přes kanál La Manche eurotunelem. Byl jsem s touto volbou spokojený, protože nedávno cesta lodí z Neapole na ostrov Capri mému žaludku zrovna moc nevyhovovala. Navíc jsem byl jako člověk technicky zaměřený na eurotunel zvědavý, a tak jsem se na přepravu do Anglie vyloženě těšil. Nakonec ale všechno dopadlo jinak.
Bylo pro nás všechny v autobuse velkým překvapením, když jsme ráno na francouzské straně přijeli k tunelu a bylo nám sděleno, že naše rezervace byla přeložena na trajekt. Přitom ostatní autobusy projíždějící kolem nás vesele do tunelu pokračovaly. Důvod jsme se nedozvěděli, ale byl zrovna první den prázdnin, velký provoz a zřejmě se na vlak dostal někdo protekčně místo nás. Díky tomu jsme ale měli možnost poznat oba způsoby dopravy do Anglie.
Cesta trajektem mě velmi mile překvapila. Už velikost lodi, v které náš autobus zmizel spolu s dalšími desítkami vozidel všeho druhu, naznačovala, že i větší vlny ji jen tak nerozhází. A bylo tomu skutečně tak, na palubě tohoto gigantu se rozbouřené moře nijak neprojevilo a žádné žaludeční nevolnosti se tak ani dostavit nemohly. Po vystoupení z autobusu jsme si postupně prošli všechny paluby. Měli jsme možnost nakoupit si v obchodě, zajít si na toaletu, posedět u baru, dát si něco dobrého v restauraci nebo se na nejvyšší sedmé palubě kochat výhledem na vzdalující se francouzské pobřeží a volné moře. Protože však foukal silný vítr, sešli jsme na nižší palubu a zbytek cesty strávili v restauraci. Zde jsme také přivítali anglický Dover a jeho bílé útesy.
Cestu zpátky jsme už podle plánu absolvovali eurotunelem. Nejzajímavější mi připadlo najíždění autobusu do poměrně úzkého vagónu, po stranách zbývalo méně než metr místa. Ve vagónu byl jen náš autobus, a tak jsme postávali před ním nebo za ním, někteří zůstali v autobuse. Moje představy o bezproblémové cestě tunelem se rozplynuly pár minut po rozjetí vlaku. Tunel vede více než 40 metrů pod mořským dnem. Klesání vlaku do takové hloubky a následné vyjíždění zpět nám způsobovalo zaléhání v uších a od žaludku člověku taky zrovna nejlépe nebylo. Z malých nízko umístěných okýnek samozřejmě nic vidět není, a tak nejzajímavější z celé cesty bylo asi procházení přes sousední vagón na záchod.
Srovnání a doporučení obou druhů dopravy do Anglie vychází jednoznačně ve prospěch trajektu. Přeprava vlakem je sice rychlejší, ale to je tak jediné plus, které bych ji přidělil.